Mons. Th.Lic. Tomáš Holub, Th.D.

Diecéze plzeňská

Kam se podle vás církev v ochraně stvoření/přírody, za 6 let od vydání encykliky Laudato Si, posunula?

Jsem přesvědčen, že pro tento problém získala velkou vnímavost a citlivost. A to nejen kvůli zrychlujícímu se ohrožení naší planety, jak to vnímáme kolem sebe a jak se to odráží v mnoha diskuzích, ale i skrze teologické prohloubení stvoření jako Božího daru, za který jsme zodpovědní. Prohloubení toho, že spása se týká celého univerza, nikoli jen konkrétního člověka, je myslím obrovský posun.

Ekologická konverze je právě ta situace celistvosti bytí, které není možné jenom rozkouskovat na spásu jednotlivých lidí, ale které se týká stvoření jako celku. Toto si uvědomit jako naprosto integrální a neoddiskutovatelnou součást dějin spásy - to bych nazval ekologickou konverzí.

Pohlížíte na ekologickou konverzi také očima správce diecéze; máte vizi, která by v následujících letech systémově uplatňovala ekologické snahy v rámci české církve? (Jsou farnosti, které pracují na ekocertifikaci provozu, uvažujte např. o tom, že je nějak podpoříte?)

Ano. Součástí vize Diecéze plzeňské je také ekologický rozměr. Zůstal bych u konkrétního příkladu - věřím, že v této chvíli jsme už jen krůček od snahy při pronájmech jednotlivých polností zohledňovat a kontrolovat tento rozměr. Mít ho nejen zakotven ve smlouvách, ale skutečně se o něj prakticky starat. Na druhou stranu se ukazuje, jak náročná je to práce. A jak je velký rozdíl konat velká prohlášení a potom s určitou mravenčí pílí a vytrvalostí tyto věci naplňovat. Tou vizí a naším úkolem teď je, aby nezůstalo pouze u slov.